První kampaň Longirovo kopí aneb bylo, nebylo...
Čaroděj Mor Tyfunus pozval do Skalice syna svých známých, kolegu a kouzelníka Quinna. Pozval ho, protože obdržel od elfí princezny Galadriel dopis, ve kterém ho princezna žádala o pomoc ohledně Longirova kopí. Kouzelník Mor Tyfunus byl princeznou pověřen sestavením družiny, která by pomohla odrazit útok skřetí hordy na Lomirel.
Služebně starší hrdinové ze Skalice se nemohou zúčastnit výpravy proti skřetům, protože se připravují na jinou výpravu. Jediným výjimkou je Vilém Peredur, který bude doprovázet naše nové hrdiny. S kouzelníkem Quinnem přicestoval i jeho bratr Finn, válečník. Družinu doplnil skalický hraničář Denétor, lesní elf.
Družina se seznámila a po krátkém občerstvení v místní hospodě u Zelené žáby vyrazila do Aravalu k princezně Galadriel. Těsně předtím, než družina dorazila koňmo do Aravalu, dohonil je skalický kouzelník Mor Tyfunus a přivezl ještě na voze taženém koňmi dárek - párek mimiků. Krátce vysvětlil Quinnovi, jak se má o mimiky starat a jak je může ovládat, a poté se rozloučil.
Galadriel sdělila družině všechny další podrobnosti, které měla k dispozici. Denétor si neodpustil vtípek, když prohlásil, že nejjednodušší by bylo počkat, až skřeti vstoupí do města, a pak ho celé vyhodit do vzduchu. Princezna to bohužel zaslechla a, když se jí podařilo neomdlít, něco řekla v elfím jazyce, kterému nikdo z přítomných nerozuměl, a poté se s družinou rychle rozloučila.
Po několika hodinách jízdy družina dorazila k elfímu městu Lomirel. Elfí městečko Lomirel se nachází v hlubokém lese. Jeho dominantou je nedobytný malý palác, který stojí ve středu městečka. V jeho útrobách se ukrývají tajemství, starodávné knihovny a možná i Longirovo kopí.
Domy elfů jsou umístěny v korunách stromů, spojeny visutými mosty a schodišti vyřezávanými přímo ze dřeva. Každý domov je unikátní, s okny z barevného skla, která při západu slunce rozsvěcují interiéry duhovými barvami. Z balkónů visí květinové girlandy a větve stromů jsou zdobeny zvonícími větrníky.
V noci se městečko promění v zářivý labyrint světel. Lucerny a světlušky osvětlují cesty a obloha se rozsvítí tisíci hvězd, které se odrážejí v očích elfů. Elfí obyvatelé Lomirelu jsou spjati s přírodou. Jsou štíhlí, mají oči plné moudrosti a vlasy, které připomínají stříbrný déšť. Každý den se scházejí na náměstí u malé fontány, kde sdílejí příběhy a zpívají písně. Jejich život je harmonií mezi magií a přírodou.
Po krátkém rozhlédnutí se v Lomirelu a poměrně podrobném plánování dalšího postupu čekala na družinu první akce. Družina připravila pro skřety past - do vykopané jámy vypustila mimika a jámu zakryla stvoly bambusu, větvemi a trávou.
Nicméně, další události byly takové, že navečer se část skřetů pokusila proplížit podél skal do hvozdu, což se jim díky ostřížímu zraku hraničáře Denétora nepovedlo. Hraničář dal ostatním členům družiny signál a skřeti byli rychle pobiti a uklizeni, stejně jako stopy po boji. Jeden skřet skončil v jámě jako večeře pro mimika.
Družina se rozhodla přespat venku, během noci se nic mimořádného nestalo, takže hned ráno se po krátké poradě a snídani vydali hledat skřetí tábor na jih.
Skřetí tábor se jim podařilo najít, a hraničář zjistil, že v táboře je pouze jediný skřet. Hraničář Denétor skřeta prostě zastřelil a vrátil se za zbytkem družiny, aby se poradil, co dělat dál.
Družina potom prohledala skřetí tábor, ale nenašla nic cenného. Pouze zabitý skřet měl u sebe mapu s vyznačením místa, kde byl skřetí tábor, a místa, kde nebo odkud přijde skřetí velitel Grokar Drtileb.
Družina šla dál na jih hledat skřety. Při opatrném pochodu pustinou se před námi náhle objevila neznámá postava na koni. Po bližším zkoumání Denétor zjistil, že ona postava na koni je trpaslík, který si pořádně přihýbá z láhve.
Trpaslíka doplňovaly dvě elfky s dlouhými luky, pravděpodobně hraničářky. Denétor rozeznal ještě dalšího člena družiny, kterým byl člověk. Poslední člen družiny byl o hlavu vyšší než všichni ostatní, a hraničář si nebyl jistý, jestli je to barbar nebo člověk.
Neznámá družina nás po chvíli rovněž zpozorovala, rozjařený trpaslík na nás už z dálky hlasitě volal a mával. Družina se setkání nemohla vyhnout.
Při následném setkání a rozhovoru vyšlo najevo, že se onen trpaslík jmenuje Groham Dlouhovous a tohle je jeho družina, složená z elfích sester, hraničářek Maleji, Tuleji, dalšími členy byli lidé Lujvan a Balvan válečník.
Při dalším hovoru jsme se dozvěděli, že Grohamova družina je tu také kvůli skřetům z jihu. Po krátké rozpravě bylo domluveno, že Grohamova družina půjde po obrovi ze severu a naše družina se vydá dál na jih za skřety.
Po asi hodinové cestě na jih se nám nakonec podařilo najít další 3 skřety, které jsme po krátkém boji přemohli. Dramatický nádech dodala celé akci tři uvázaní vlci, které skřeti používali jako jízdní zvířata. Vlci se na nás samozřejmě chtěli vrhnout, v čemž jim bránily provazy, kterými byli uvázáni ke kolíkům zaraženým do země. Boj byl dramatický, ale krátký. Vlci byli nemilosrdně pobiti.
Poté se družina rozjela zpátky po vlastních stopách k elfímu městu Lomirelu. Zde se hrdinové rozhodli odpočinout si a přenocovat.
Byly naplánovány hlídky. Hraničář Denétor při své hlídce uviděl v dáli za skalami na severu záři, která musela pocházet od velkého ohně.
Co tento oheň vlastně znamenal, nebylo zřejmé, ale hned ráno o tom Denétor podal zprávu ostatním členům družiny. Následovala snídaně a porada o tom, jaký družina zvolí další postup. Po snídani už bylo jasné, že družina půjde k místu, kde v noci viděl hraničář záři od ohně.
Je nutné poznamenat, že během snídaně se k družině připojil Gwinn, což je bratr Quinna a Finna. Nyní je tedy družina složena z hraničáře Denétora, válečníka Finna, kouzelníka Quinna, zloděje Gwinna a věčně hladového hobita Viléma Peredura, medikuse, který se spíše stará o svůj žaludek a mimika na voze, zcela okrajově o výrobu lektvarů.
Cestou za skřety družina náhle na jihu spatřila fata řepkanu a motýle… naštěstí si družina včas uvědimila svůj omyl a vrátila se k pronásledování skřetů.
Po opatrném průzkumu se družina vedená hraničářem Denétorem dostala na místo, kde našla 2 skřety na hlídce a za keři další 3 skřety. Skřeti byli poměrně rychle zabiti, a družina mohla více prozkoumat toto místo.
Družina objevila vstup do podzemí. bylo jasné, že to bude tajné hnízdo skřetů.
Problém byli dveře, nebýt Denétorava záchvatu, který si prostě sprostě vyventilovat u dveří, byli by zavřené možná ještě dnes.
Po zabití skřetů, kteří i přes hlasité protesty dveří a celé jeskyně otevřeli dveře, protože byli zvědaví, kdo to za dveřmi tak šťavnatě nadává, byly dveře opět zamčeny zevnitř.
Přítomnost družiny v podzemí znamenala devatenáct mrtvých skřetů po první části návštěvy, kterou nešlo odmítnout. Všichni se činili, jak mohli. Je až neuvěřitelné, co dokázal kouzelník s obyčejnou dřevěnou holí. V jednu chvíli se hůl ohnula v místě, kde by mohla mít kolena, klekla si před Quinna a prosila ho, aby už nerozbíjel skřetům hlavy, ale používal ji jak je u kouzelníků obvyklé. Buď se to někomu zdálo, ale možná to skutečně udělala.
Hrdinové zastavili postup, ale co to? Někdo zvenku tluče na dveře?